Konkurence? Ale kde že!

Listopad 2018.

Je to fajn pocit, jak si na začátku každého projektu myslíte, že jste jediní na světě. Máte ten krásný pocit z toho, že to, co děláte, někomu udělá radost. Třeba si řekne „jé, to je přesně to, co jsem hledal/a“, a vy se budete vznášet na obláčku zadostiučinění, že to mělo smysl.

Jenže tenhle pocit se může objevit jen jednou, a když máte štěstí, maximálně dvakrát. Na tom zmíněném začátku a pak, když tedy máte to štěstí, úplně na samém konci. Ten je u našeho projektu zatím v nedohlednu, takže si na něj prozatím necháváme zajít chuť.

V prvním článku už jsem zmínila, že když jsme s projektem začínaly, šly jsme na to od lesa, respektive od průzkumu. Věnovala jsem poctivých pár týdnů zmapování trhu. Co a kde se podobného dá koupit, jak to vypadá, kolik to stojí a jak se to líbí maminkám. Díky rozhovorům s maminkami jsem dostala i pár užitečných tipů, co do knížky určitě dát a co naopak vynechat, protože to nikoho nezajímá. „Kapitola Moje první kojení… Kdo by tohle chtěl proboha vědět?!“ Nebo „Moje 1. papání… Ježišmarjá, všichni jedí mrkev!“ Tímto bych jim všem chtěla poděkovat, že si udělaly čas, protože nám to pomohlo v rozhodování, co se do knížky hodí a co ne. A taky to samozřejmě byla dost sranda. Ideální délka knihy na vyplňování je prý jeden rok, protože… „Chtěla bych vidět někoho, kdo tam bude sypat informace pět let v kuse! Což mi připomíná, dejte tam tabulku, jak dítě po měsících roste. Výška, váha. To se totiž dá dobře opsat z průkazky od doktora.“ Průzkum tedy rozhodně stál za to a dal nám sebevědomí věřit, že maminkám vkusně udělaná knížka s krásnými ilustracemi mývalů fakt chybí.

3 měsíce práce a zrodila se naše konkurence. Nevím, jestli kdybych je tu zmínila, tak by to brali jako fajn reklamu nebo jako drbání, a protože jsme s Renčou ještě nevydělaly ani korunu, tak nemůžu riskovat, že se budou chtít soudit. Tedy v rychlosti. Minimalistická, krásná knížka s ultra cool hipsta písmy, co teď letí. Naštěstí trošku dražší, to že jsou na trhu, by nám nemuselo ani tak vadit. Takže vlastně v klidu, jedeme dál. Kocháme se, mají to hezké. Trochu smutné, ale kdyby měli i ilustrace mývalů, tak jdu asi brečet. Btw. Můj Instagram mě asi nemá rád, jelikož mi pět měsíců v kuse dával dennodenně sežrat jejich reklamu, zatímco my jsme pořád odkládaly tiskárnu, protože jsme s prací, vedlejšími zakázkami a skutečným, ne knižním Já, miminkem nestíhaly. Nestěžuji si, to je náš problém, ale nezačalo by vám z toho hrabat?

Asi měsíc zpět jsem dostala super nápad! Poradím se s mým oblíbeným spisovatelem, se kterým se známe osobně, je to pro mě ve všem možném vzor a frajer první třídy. „Ptal jsem se na to kamarádky, nakladatelské redaktorky, teď ale na volné noze. Ze všeho nejdřív vyjádřila určitou skepsi, že prý takových knih je na trhu dost.“ Za co já tohleto mám?! Naštěstí ho mám ráda natolik, že nenastala situace, kdy bych se zlobila na posla špatných zpráv. Zlý vlk v téhle pohádce je každopádně redaktorka. Jako bonus jsem dostala i odkaz na další konkurenční produkt, který právě vyšel. To si jako všichni v roce 2018 uvědomili, že existuje tahle díra na trhu a teď ji rychle chtějí zazdít? Vypadá to, že na Já, miminko zbude dekorativní štuk.

Moje nejoblíbenější reakce na moje maily a telefonáty přišla jednoho úterního rána. Napsala jsem do menšího nakladatelství chlubícího se tradicí, abych jednak zjistila, jestli by měli o knihu zájem, ale hlavně s nadějí, že by mi mohli doporučit tiskárnu. A oni se ozvali, takový milý pán, jen málo lidí se rodí s tou přirozenou schopností pohladit jen slovem. „Dobrý den, volám vám z nakladatelství, kvůli té vaší knížky. Víte, jako… Ne, že bychom vám to chtěli vydat, to víte, toho je na trhu hodně. Volám spíše ze soucitu. Rád bych vám poradil. Takových lidí, co si knížku vydají sami, už jsme tu pár měli, často nám píšou, jestli bychom jim to nechtěli prodávat, mají toho plnou garáž. Jděte radši od toho… Skončíte v slzách.“

No a na konci dne vás nic nepotěší víc, než když vám známá nadšeně pošle odkaz na knihu Tamary Klusové pro rodiče, aby si mohli zaznamenat prvních sedm let života. No není to prostě přesně to nejvíc nejlepší? Takový krásný motivátor, který vás zahřeje u srdíčka. Nebo… Další z maličkých hřebíčků do vaší projektové rakvičky. Pořád to ale nejsou deseticentimetrové hřeby, které by nešly vypáčit a tak dál vesele páčíme a z té rakve vyrábíme provizorní vor. Potopit se zkrátka nenecháme!