Když jsem plácla v hospodě první nápad, který mě napadl, tak mě rozhodně nenapadlo, kam až ten nápad povede. Teď, o skoro dva roky později, už jsme Sebi a Renča. Ty dvě holky, co spolu dělají na knize Já, miminko. Nic neprověřilo náš tým tolik, jako 45 dní na jaře 2019, kdy byl náš projekt vystaven na české crowdfundingové platformě Hithit. Lidé vás tam můžou výměnou za odměnu podpořit, když se jim líbí váš nápad. Asi díky tomu, že jsme na to naše knižní miminko byly dvě, prošly jsme tím o tři dny delším šestinedělím na jedničku. Ani jednou jsme se nepohádaly, ani jednou jsme se neposlaly do háje, ale pobrečely jsme si… Ne, že ne. Inu, jako v šestinedělí. :D
45 dní do konce kampaně: 5% splněno
Je to tu! Náš Hithit projekt je spuštěn a před námi je 45 dní práce, abychom vybraly cílovou částku, kterou potřebujeme k vytištění knihy.
Důležité jsou priority. Tak třeba za normálních okolností by bylo prioritou jít si odskočit, ne psát lidem s prosbou, aby nám kampaň nasdíleli a něco si od nás pořídili. Ale mě právě poprvé za den usnulo dítě, které má teplotu, tudíž se jí snaží zahnat křikem. A já bych hrozně ráda do té koupelny šla, ale mezi mnou a koupelnou je dětská postýlka v kombinaci s dřevěnou podlahou, která vrže přesně v metrovém okruhu okolo postýlky. Takže nejsem blázen. Budu psát lidem dál. Můj měchýř to vydrží.
Renča se dnes po týdenní dovolené vrátila do práce, sedřená jak hovado z přípravy Hithitu: „Já se těším na hlášky od kolegů - tak jak bylo na dovči? Odpočatá?“ :D
Hokej. Za co já tohleto mám, že to spouštíme zrovna během mistrovství? Jako ne, že bych neměla ráda hokej, sem tam se na nějaký důležitý zápas podívám. Kdo neskáče, není Čech. Nebo to je hláška pro fotbal? No, nevím… Ale fakt nepotřebuju, aby lidi koukali na hokej místo na Facebook, zrovna když je tam všechny potřebuju!
44 dní do konce kampaně: 11% splněno
Boží! První odměna je vyprodána! V rámci oslavného tance jsem začala tančit a zpívat po kuchyni píseň se slovy „Vyprodáno!“ Mimochodem z nepochopitelného důvodu na melodii znělky Miss ČR, co dávaly v devadesátkách. Asi vítezství titulu Miss silně zakořenilo v mé dětské mysli jako úspěch. :D
43 dní do konce kampaně: 16% splněno
Den začíná zvesela… „Další kuchařka! Má na Hithitu vybráno 94%! To snad není možný.“ Rozčiluje se máma v kuchyni, takže ji uklidňuji: „Ale je, kuchařky jsou na Hithitu každý týden a pokaždé uspějí.“ „Tak vydej kuchařku. Vaříme z mývalího masa.“ Zapojuje se do diskuze můj muž. „Jo a video bude vypadat tak, že se Josefína bude 2 minuty cpát mývalím masem.“ Tolik k dnešní racionální diskuzi, jak to na Hithitu dotáhnout do zdárného konce na 100%.
42 dní do konce kampaně: 18% splněno
Od rána s Josefínou, nějak se nevyspala. Najezená, přebalená, vyhraná, přesto ječící. Moje milovaná maminka mi ji odebírá z péče, abych mohla pracovat. Kdybych neměla ji a muže, tak si vůbec nedovedu představit, jak bychom to s Renčou zvládaly. Po další hodině, kdy já už teda odepisuju lidem a píšu další maily s prosbou o podporu knihy, se mamka ptá: „Tak co bys s ní teda udělala?“ Dostává smysluplnou odpověď: „Souhlasím s tebou, mami, fotky.“ „Fotky?“ „Ano, mami.“ „Sebi, my se z toho za ten měsíc zblázníme.“ A to jsem jim doma ještě neřekla, že jsme se s Renčou rozhodly jet kampaň na 45 dní místo 30…
Dnes jsme to dotáhly na neuvěřitelných 18% z cílové částky! Mám chuť slavit, ale už se mi zavírají oči.
„Už si pojď lehnout, makáš na tom celý den. A měla by ses protáhnout, než půjdeš spát, celý den sedíš u počítače. Pojď, já budu cvičit s tebou.“ Někdy mě fakt dojme, jak se o mě můj muž stará.
41 dní do konce kampaně: 19% splněno
Brutálně mě bolí záda. Jak jsem mohla udělat takovou blbost a protahovat se?!
Dnes jedu do Prahy na mini festival. Před odjezdem se mě mamka ptá, na co se nejvíc těším: „Na Lelí‘s cupcakes, určitě budou mít na festivalu stánek.“ „Ty se těšíš na jídlo?! Bydlíš na samotě u lesa, myslela jsem, že se budeš těšit na lidi.“ Víte, lidi jsou fajn, ale já od spuštění kampaně jím jen to, co nepotřebuje přípravu, a 4 dny na kefíru už přestávají být zábava.
30 dní do konce kampaně: 33%
Než jsme se do Hithitu pustily, přečetla jsem si o něm kde co. Všichni mají jasno ohledně toho, v jakém intervalu přibývají peníze – na začátku a na konci a 30 dní mezi tím je nekonečná agónie, kdy se nic neděje, a vy máte pocit, že ať uděláte cokoli, nic nezabere. Samo o sobě je to dost náročné, ale vaše okolí to umí ještě o dost vylepšit: „Sebi, nic nepřibývá, co budeme dělat?!“ … „No asi svlíkat se a běhat, protože to by mohlo přitáhnout pozornost ke kampani.“
20 dní do konce kampaně: 42%
Moje migréna s aurou, jak to prozatím diagnostikovali na neurologii, je tu. Nevidím. To se blbě rozesílá projekt na všechny strany, když člověk nevidí… Nj, tak si dám chvíli pauzu, půjdu se projít. Třeba do sklepa pro zásobu příkrmů pro Josefínu a pro prádlo.
15 dní do konce kampaně: 50%
„Na to, že jsem dnes spala necelé dvě hodiny, se teď cítím úplně aktivně!“ Píše mi Renča při odchodu z práce… O 15 minut později přichází další zpráva: „Beru to zpět, málem jsem teď usnula na Dámách v kabince.“ Odepisuji: „Já bych spala až bych brečela, ale Josefína pořád brečí.“ Snad dnes v noci budeme obě spát úplně jako "Já, miminko". ????
8 dní do konce kampaně: 64%
„Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid… Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím!“ Moje dítě poslouchá tohle, zatím co já to fakt nestíhám, dík za podporu. :D
Sedím u počítače 14 hodin denně a píšu o projektu na všechny strany - prosby o sdílení, články, posty, odpovědi na dotazy ke kampani. Jsem unavená jak pes, ale v noci nemůžu spát, pořád se budím a dělám si poznámky, co ještě by projektu pomohlo. Stále se nepouštím do jídla, které je složitější na přípravu - myslím složitější než třeba otevřít už zmíněnou láhev s kefírem. Z toho plyne, že jím buď kefír, banán nebo čokoládu a mám permanentní hlad. Každopádně je to úplně jedno, protože mi na tom fakt záleží a baví mě to, takže něco vydržím. V tomhle těch 45 dní na Hithitu taky dost připomíná šestinedělí. Co jste jedly vy? ????
7 dní do konce kampaně: 96%
Fyzicky toužím po tom jít spát. Už sebou u počítače melu jak žížala. Je jedna ráno, dělám od předešlého rána a už ten polštář a peřinu fakt chci!!! O hodinu později si jdu lehnout. Nemůžu usnout. Tak dík.
6 dní do konce kampaně: 100%
Dokázaly jsme to! Od chvíle, kdy jsem v hospodě plácla nápad vytvořit památeční knihu pro miminka, to teď budou dva roky. Nakonec jsme to na Hithitu dotáhly ještě dál – Kniha Já, miminko vyjde na 112%! Zpětně nemůžu uvěřit, že jsme to naše knižní miminko během crowdfundingového šestinedělí vybojovaly. Neprospané noci, hlad, denně od rána do noci na nohou, pomoc od celé rodiny. Ale pořád tomu nemůžeme uvěřit. Ani jednou jsme se nepohádaly, ani jednou jsme se neposlaly do háje, ale pobrečely jsme si… Ne že ne. Inu, jako v šestinedělí.